Plynová chromatografie

Plynová chromatografie (GC) je analytická metoda sloužící k separaci, identifikaci a kvantifikaci látek ve směsích. Aplikační rozsah plynové chromatografie je pro látky s bodem varu cca do 350°C a jde o techniku doplňující záběr kapalinové chromatografie. Princip této metody spočívá v průchodu mobilní fáze s analyzovanou směsí (vzorkem) chromatografickou kolonou, jejíž vnitřní stěny jsou potaženy stacionární fázi. Mobilní fází je v případě GC  plyn, většinou helium, ale může být i vodík, případně v některých aplikacích argon nebo dusík. Vzorky se nejprve odpaří v injektoru a poté jsou mobilní fází unášeny kolonou, kde dochází k separaci jednotlivých analytů na základě jejich rozdílné afinity k stacionární fázi. Detekce analytů se provádí pomocí různých detektorů, například plamenově ionizačního detektoru (FID), tepelně vodivostního detektoru (TCD), detektoru elektronového záchytu (ECD) nebo  vysoce selektivních detektorů NCD, SCD nebo FPD. Velmi často se také používá hmotnostní spektrometr (MS), který kromě velmi selektivní detekce a kvantifikace nabízí také možnost identifikace látek porovnáním se spektrálními knihovnami. Výhodou plynové chromatografie je její rychlost, přesnost a schopnost analyzovat komplexní směsi, což z ní činí klíčovou techniku v moderní analytické chemii.

GC se široce využívá například v potravinářském průmyslu k analýze aromatických látek, pesticidů a kontaminantů, v farmaceutickém sektoru pro kontrolu čistoty surovin i finálních léčiv a v petrochemickém průmyslu k analýze složení paliv. Významné uplatnění nachází také v environmentální analýze, kde se kromě jiného často používá pro detekci těkavých organických látek ve vzduchu, vodě nebo půdě. Plynová chromatografie se díky vysoké citlivosti a rozlišovací schopnosti využívá rovněž ve forenzních laboratořích pro analýzu drog, toxických látek nebo zbytků hořlavin.